Structures (of the Trialogue)
In Pavla Vachunová's latest collection, an interplay unfolds between man, machine, and nature, weaving intricate compositions of structures and their inherent possibilities. Each entity, be it the human, the mechanical, or the natural, unveils a newfound morphology in its own inexorable manner. A harmonious dance ensues as they interact, influencing and inspiring one another, seeking avenues of expression.
Within the Structures collection, the forms exhibit a distinctive amalgamation of boldness and illusion. Discerning the precise boundaries between nature, machine, and concept becomes an elusive task. Tools, at times, mimic the organic, only to reveal the unlikely nature of organic shapes.
Objects encapsulated by the appellation "Structures" take on multifaceted identities resembling fossils, ephemeral mushrooms, or curiosities from a cabinet of wonders. Emotion and structure become their shared denominators.
Struktury (trialogu)
Člověk - stroj - příroda rozehrávají kompozici struktur a jejich možností v nové kolekci studia Tyformy. Každá z těchto entit se promítá do nově objevovaného tvarosloví svým vlastním a přitom nepostižitelným způsobem. Každá s těmi ostatními vstupuje do interakce, nechá se ovlivnit, inspirovat a hledá možnosti projevu.
Charakteristické pro tvary kolekce Struktury jsou odvaha a zdání.
Nelze přesně určit, co tvoří příroda, co stroj, co je koncept. Chvíli nástroje napodobují přírodu, abychom jindy zjistili, že organické tvary se nám naopak jeví jako nepravděpodobné.
Objekty zastřešené jménem Struktury někdy připomínají zkameněliny, jindy houby nebo objekty z kabinetu kuriozit. Jejich společným jmenovatelem je emoce. A struktura.
